Návštěva arcibuskupa Bernarda v ČR

V květnu proběhla dlouho plánovaná a očekávaná návštěva arcibiskupa Bernarda a jeho manželky Suzy v České republice. Co přinesla?

Bratr Bernard s manželkou byli v ČR od 3. do 29. května. Přílet i odlet byl z Vídně. Cestovali přes etiopskou Addis Abebu a jihosúdánské hlavní město Jubu. Cesta k nám zabrala s čekáními tři týdny, domů do Toritu se dostali za tři dny. Veškeré náklady cesty hradil Spolek pro Jižní Súdán.

Program návštěvy byl bohatý. Během „české“ části navštívili Prahu, Liberec (i s výletem do Herrnhutu), Českou Lípu, Vysoké Mýto, Litomyšl, Českou Třebovou a Dlouhý na Vysočině.

Na Moravě a ve Slezsku pak Ostravu, Brno, Olomouc, Bruntál, Frýdlant n. O., Český Těšín a Jablunkov. Milí hosté měli příležitost setkat se s pastory a vedoucími církví, které projekt zde v České republice podporují nejvýrazněji. Nejprve navštívili pastorální konferenci Církve bratrské v Litomyšli – zde poděkovali za podporu také Diakonii Církve bratrské, která se na shromažďování peněz na potraviny podílela. Na pastorálce Křesťanských společenství na Vysočině měl bratr Bernard slovo při večerním programu.

V Brně nás hostil katolický Řád milosrdných bratří, který udělili Bernardovi Cenu Celestýna Opitze, ocenění za příkladnou křesťanskou péči o nemocné a potřebné v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb. V Ostravě naše vzácné hosty přijal náměstek primátora města Ostravy pan Pražák, s nímž jsme měli možnost diskutovat případnou budoucí spolupráci.

Každou neděli Bernard kázal v některém sboru. Povzbuzoval křesťany k duchovnímu růstu podle 2P 1,5-8. Často promítal video Jericho, City of Praise, ve kterém chválí Boha těžce postižený mladý muž z Jižního Súdánu. „Když může tento chlapec bez končetin chválit Boha a porážet ďábla, proč ne my?“, ptal se posluchačů biskup Bernard. Mama Suzy se v závěru shromáždění častokrát modlila, někdy zpívala duchovní písně. Její víra je povzbuzením pro všechny, kdo se s ní setkají.

Příprava natáčení v TV Noe

Br. Bernard měl možnost promluvit v TV Noe, v rádiu Proglas a v Trans World Radiu (teprve bude vysíláno, zatím je dostupný rozhovor s místopředsedou spolku Vítem Šmajstrlou). Všechny nahrávky postupně zpřístupníme na našich nových webových stránkách.

Při přednáškách a prezentacích měl bratr Bernard pro české křesťany jinou zvěst než v minulých letech, kdy hovořil hlavně o historii Jižního Súdánu a táhnoucím se konfliktu s muslimským Severem. Tentokrát hovořil hlavně o současném hladomoru. Ukázalo se, že zoufalí lidé z Toritu i z okolních vesnic přicházejí do církve, kde hledají bezpečí i jídlo. To, že díky pomoci českých křesťanů mohla místní církev reagovat, bylo podle Bernarda velmi významné. Potravinová pomoc zachránila mnoho životů a měla i zásadní morální význam. Zvláště první transport šestnácti tun mouky přinesl zoufalým lidem nejen trochu jídla, ale také pocit, že nejsou zapomenuti a že Bůh jejich modlitby slyší.

Prozatím se podařilo dopravit do Toritu čtyři transporty: dvakrát kamion s kukuřičnou moukou (16 a 19 tun), jeden kontejner s výživnými rizoty (225 tisíc porcí) od Krmte hladové a před měsícem kontejner s potravinami od americké organizace Parakletos ministries, s níž jsme také navázali spolupráci. Potřeba je nadále obrovská, množství jídla na jednotlivé rodiny nebylo dostatečné a nedostalo se na všechny. Bernardova odpověď na stížnost, že jídlo nestačí, prý bývá: „Jezte ne tolik, kolik byste chtěli, ale jezte tolik, abyste přežili“. Vytrvejme proto v shromažďování prostředků na nákup a dopravu jídla! Bratr Bernard promítal mnoho fotografií z distribuce potravin jak v Toritu, tak ve vesnicích. Zdůrazňoval nutnost pečlivé organizace a registrace ve spolupráci s církevními komunitami i místními náčelníky. Potraviny byly distribuovány do více než dvaceti vesnic. Přednost měli sirotci, vdovy, staří lidé, invalidé, děti.

K politické situaci se br. biskup nevyjadřoval. Bylo vidět, že má obavy – Torit je pod kontrolou vládních jednotek, mnoho dalších míst je ale pod kontrolou rebelů a jakékoliv podezření ze spolupráce s nimi je velmi nebezpečné. V potravinové pomoci církvi v Toritu budeme pokračovat.

Na cestě jsou další dva kontejnery od partnerské organizace Krmte hladové. Čím více potravin budeme schopni letos poslat, tím lépe. Všichni doufáme, že v příštím roce se bezpečnostní situace zlepší a místní lidé budou moci vyjít na pole a začít znovu obdělávat půdu a sklízet úrodu, což letos nebylo mnohdy vůbec možné kvůli obavám z ozbrojených rebelů a celkovému chaosu, který panuje mimo vesnice. Bernard připomíná, že jakmile se obnoví zemědělství, musí potravinová pomoc ustat, aby se na ní lidé nestali závislými.

Podpora školy a sirotčince

Při schůzce s Danielem Skokanem (český vedoucí projektu „Krmte hladové“) byl domluven program dodávek jídla do církevní školy v Toritu. Každé dítě, které přijde na vyučování, dostane díky programu teplé jídlo. Dětí ve škole přibývá, ještě před několika měsíci jich bylo 150, nyní již přes šest set, což je z velké části způsobeno jistotou, že děti ve škole dostanou najíst.

Dohodli jsme s Bernardem finanční podporu učitelů v této škole. Platy od státu nedostali už téměř rok a mnoho jich emigrovalo. Místní učitelé jsou ochotni pracovat za 10 dolarů měsíčně.

V církevním sirotčinci v Toritu je dnes 28 sirotků. Dalších šest, kteří už navštěvují střední školu, je umístěno v rodinách, kterým církev přispívá na jejich živobytí. O tři se stará Mama Suzy, Bernardova manželka. Dvě děti začaly studovat vysokou školu. Domluvili jsme, že pokryjeme náklady na studium všem dětem ze sirotčince na jeden rok (uniformy 7 dolarů, učebnice 12 dolarů, školné sirotci v církevní škole neplatí, jinak je 10 dolarů ročně, na střední 20 dolarů a na vysoké 600 dolarů ročně). Studenti z frýdlantského gymnázia Beskydy Mountains Academy projevili zájem si se sirotky dopisovat. Kéž by se podařilo sirotkům zajistit dobrou budoucnost, případně pro ně najít v ČR i „adoptivní“ podporovatele.

Rozvoj práce v Ofirice, podpora biskupova týmu

Návštěva si odvezla v kufru 30 kg léků pro zdravotní středisko v Ofirice, kde se zdravotní i misijní práce dobře rozvíjejí. Dohodli jsme podporu klíčových spolupracovníků na další půlrok – br. Bernarda, jeho asistenta a účetní v Toritu, zdravotní sestry a misionáře v Ofirice, několik pomocníků ve vesnicích. O podpoře učitelů a dětí ze sirotčince už jsem psal výše.

V Toritu je nyní bezpečně (je obsazen vládními vojsky), ale město nelze opustit – již několik kilometrů za hranicemi hrozí přepadení, není tedy možno chodit pracovat na pole ani třeba sbírat ovoce nebo na lov. Cesta z Toritu do Ofiriky je nebezpečná, ale s rizikem možná. Jednoho z učitelů, kterého jsme znali, na ní přepadli a zabili.

Pokud to bude jen trochu možné, rádi bychom obnovili vyučování církevních pracovníků a pracovali na založení biblické školy. Při setkání s Milošem Poborským, ředitelem Evangelikálního teologického semináře (ETS) v Praze jsme diskutovali možnost spolupráce (např. i formou distančního vyučování). Přispěli jsme Bernardovi na obnovení kvalitního satelitního internetového připojení.